Knížky

versiky-z-putykyVeršíky z putyky

Záviš & Tamara







kniha-zavis-picoviny

Pičoviny, Záviš & kol.

Autoři: Záviš, Jan Mattuš, Rudolf Šmíd

Karet mám dost

Karet mám dost
Dávno ty čertovy obrázky
krkem mi lezou
Všechny ty spodky
svršky, sedmy a desítky
Ještě snad trošku to eso
ale i to už stojí
poslední dobu
za vyliž prdel…


zpevnik-prve-pisne-zavisovy

Prvé písně Závišovy

Dlouho očekávaný zpěvník, ve kterém je 66 písniček z prvních čtyř řadových alb, spolu s notami a akordovými značkami na kytaru a kompletními texty.

Videoklip, ve kterém zpěvník křtí Ivan Martin Jirous




kniha-neda-se-svititNedá se svítít

Na dětském hřišti
děti si hrají
Copak z nich bude?
mámy se ptají
Z holčiček děvky
z chlapečků pasáci
není to lehké dnes
zakopnout o práci

V pondělí mě přijali
v úterý školili
ve středu nasrali
ve čtvrtek zdrbali
v pátek pak vylili
v sobotu praštili
v neděli vzkřísili
aby mě v pondělí zas někde přijali

kniha-at-zije-republikaAť řije republika

Kouzelník
Na vlakové nádraží přišel kouzelník
na peroně vybafl tři žvára
jedné babě začaroval kundu
a vzápětí zmizel jako pára

Krácení daní
Daň? Seru na ni!

Můj otec je idiot
já jsem ještě větší
můj syn proto vyžaduje
maximální péči

kniha-zavis-pacient-safareZáviš, pacient Šafáře

O štědrém dnu
Kapra jsem polkl
vyflusl kostičky
pak připil na zdraví
neznámé kurvičky
Něco dám žebrákům
na hřbitov zajdu
snad bude legrace
aspoň tam najdu

Trampská povídka
Co? že nehnu s trempskou povídkou? Tak tady je: Dva trempíci u táborového ohně. První starý, zkušený, dalo by se říci kozák, druhý mladý, nezkušený, dalo by se říci holobrádek. “Co si dáme k večeři?” obrátí se holobrádek ke kozákovi. “Mně je to jedno, já stejně všecko vybliju,” vysvětluje kozák. “Dojdu pro zásoby,” navrhuje holobrádek. “Táhni třeba do plynu!” upřímně uzavírá kozák a šourá se vychcat do ohně.

kniha-konec-zhuntovaneho-kavaliraKonec zhuntovaného kavalíra

Láska
Popeláři rachotí
kluci moji
pracují s láskou
jednomu dokonce stojí…

Ze smrkového lesa
Seděl myslivec na posedu a čekal na vysokou. Měl s sebou vydatnou svačinu, nabitou flintu, obrázky nahých žen, a teď už jen čekal a čekal. Když už tam seděl druhý den, vysral se mu na hlavu vrabec, a tak se přece jen alespoň něčeho dočkal, náš milý hrdina s pérem – a teď už i hovnem – na klobouku.

kniha-obeseny-petrOběšený Petr

Zaječel a zmizel
Přišoural se na lesní mýtinu, chvíli odpočíval ve vysoké trávě, vymočil se u košatého stromu, snědl dvě housky se salámem, které vyňal ze své torny, očima pátral v korunách borovic, tiše si pohvizdoval smutnou melodii, napil se teplého čaje, který vyňal ze své torny, chvíli o něčem přemýšlel, zaječel a zmizel.