Veršíky z putyky
Záviš & Tamara
Pičoviny, Záviš & kol.
Autoři: Záviš, Jan Mattuš, Rudolf Šmíd
Karet mám dost
Karet mám dost
Dávno ty čertovy obrázky
krkem mi lezou
Všechny ty spodky
svršky, sedmy a desítky
Ještě snad trošku to eso
ale i to už stojí
poslední dobu
za vyliž prdel…
Prvé písně Závišovy
Dlouho očekávaný zpěvník, ve kterém je 66 písniček z prvních čtyř řadových alb, spolu s notami a akordovými značkami na kytaru a kompletními texty.
Videoklip, ve kterém zpěvník křtí Ivan Martin Jirous
Nedá se svítít
Na dětském hřišti
děti si hrají
Copak z nich bude?
mámy se ptají
Z holčiček děvky
z chlapečků pasáci
není to lehké dnes
zakopnout o práci
V pondělí mě přijali
v úterý školili
ve středu nasrali
ve čtvrtek zdrbali
v pátek pak vylili
v sobotu praštili
v neděli vzkřísili
aby mě v pondělí zas někde přijali
Ať řije republika
Kouzelník
Na vlakové nádraží přišel kouzelník
na peroně vybafl tři žvára
jedné babě začaroval kundu
a vzápětí zmizel jako pára
Krácení daní
Daň? Seru na ni!
Můj otec je idiot
já jsem ještě větší
můj syn proto vyžaduje
maximální péči
Záviš, pacient Šafáře
O štědrém dnu
Kapra jsem polkl
vyflusl kostičky
pak připil na zdraví
neznámé kurvičky
Něco dám žebrákům
na hřbitov zajdu
snad bude legrace
aspoň tam najdu
Trampská povídka
Co? že nehnu s trempskou povídkou? Tak tady je: Dva trempíci u táborového ohně. První starý, zkušený, dalo by se říci kozák, druhý mladý, nezkušený, dalo by se říci holobrádek. „Co si dáme k večeři?“ obrátí se holobrádek ke kozákovi. „Mně je to jedno, já stejně všecko vybliju,“ vysvětluje kozák. „Dojdu pro zásoby,“ navrhuje holobrádek. „Táhni třeba do plynu!“ upřímně uzavírá kozák a šourá se vychcat do ohně.
Konec zhuntovaného kavalíra
Láska
Popeláři rachotí
kluci moji
pracují s láskou
jednomu dokonce stojí…
Ze smrkového lesa
Seděl myslivec na posedu a čekal na vysokou. Měl s sebou vydatnou svačinu, nabitou flintu, obrázky nahých žen, a teď už jen čekal a čekal. Když už tam seděl druhý den, vysral se mu na hlavu vrabec, a tak se přece jen alespoň něčeho dočkal, náš milý hrdina s pérem – a teď už i hovnem – na klobouku.
Oběšený Petr
Zaječel a zmizel
Přišoural se na lesní mýtinu, chvíli odpočíval ve vysoké trávě, vymočil se u košatého stromu, snědl dvě housky se salámem, které vyňal ze své torny, očima pátral v korunách borovic, tiše si pohvizdoval smutnou melodii, napil se teplého čaje, který vyňal ze své torny, chvíli o něčem přemýšlel, zaječel a zmizel.